JAMU v Brně - Aktuality - Zemřel profesor Divadelní fakulty JAMU František Derfler

Zemřel profesor Divadelní fakulty JAMU František Derfler  

V sobotu odpoledne 17. srpna po těžké nemoci ve věku 77 let skonal profesor Divadelní fakulty JAMU Mgr. František Derfler. Tento mimořádný divadelník a znamenitý člověk v letech 1960 – 1964 absolvoval právě naši akademii, na níž posléze od roku 2003 také vyučoval.  Herec, režisér, dramaturg, recitátor, zakladatel a principál brněnského Divadla U stolu, divadelní organizátor a vynikající pedagog se narodil 12. 2. 1942 v Plzni.

Už v útlém dětství byl výrazně ovlivněný křesťanstvím a skautingem, což se po roce 1948 příliš neslučovalo s oficiální komunistickou ideologií.  V roce 1960 začal Derfler studovat herectví na brněnské JAMU, kterou absolvoval o čtyři roky později. Po absolutoriu začal nejprve hrát v pražském Divadle Jiřího Wolkera (1964–1975), poté do roku 1980 působil v brněnském Divadle Husa na provázku. Od roku 1980 byl členem činohry Národního divadla v Brně, kde v letech 1990 až 1997 zastával pozici uměleckého šéfa tohoto souboru. V roce 1969 se stal spoluzakladatelem experimentálního Bílého divadla inspirované Antoninem Artaudem a divadlem fyzické akce, zejména režisérem Jerzym Grotowskim.

Na přelomu let 1988/89 založil Divadlo U stolu (DUS) a stal se jeho principálem, režisérem, dramaturgem a hercem. Jeho činnost po rovných třiceti letech v loňském roce ukončil. Inscenoval zde mimo jiné příběhy Starého a Nového zákona, Sofoklova Oidipa, Calderónův Život je sen, Goetheho Fausta, Grabbeho Dona Juana a Fausta, Macbetha, starozákonního Jóba, díla Dostojevského, Máchův Máj, Demlovo Zapomenuté světlo, Boží duhu Jaroslava Durycha, prózy a eseje Jana Čepa, poezii Vladimíra Holana, Jana Zahradníčka, Czeslava Milosze a dalších. Derflerova komorní scéna od svého počátku byla a zůstala divadlem slova – básnického, duchovního či dramatického. Často se tady pracovalo s pravidelnými texty či klasickými předlohami, které bylo obtížné inscenovat. Byly totiž často psány zajímavým, ale téměř literárním, a tedy nesnadno inscenovatelným jazykem.

Pro uměleckou a kulturní činnost je významný Derflerův podíl na protikomunistických aktivitách. Zřejmě nejvýznamnější byl jeho podpis Charty 77. Důsledkem bylo Derflerovo nucené omezení práce pro televizi a film v osmdesátých letech.  Zejména v druhé polovině osmdesátých let se významně podílel na činnosti brněnského disentu, ve svém bytě pořádal besedy se zakázanými autory a jejich autorská čtení, stal se spolutvůrcem samizdatové edice Studnice. V této činnosti má kořeny i Divadlo U stolu. V roce 1989 spoluzakládal v Brně místní Občanské fórum a byl jeho mluvčím.

Z jeho nejvýznamnějších rolí mimo desítek výrazných výkonů v Divadle U stolu připomeňme postavu Eržičina otce, strýčka Drače v Uhdeho Baladě pro banditu v Divadle na provázku. Dále je to kupříkladu postava Strejčka v Uhde ho a Pospíšilově Hře na Pohádku máje, Kmotr Vávra v Tálské inscenaci Jako tako, Quijote v Přidalově Komedie s Quijotem,  Matti v Brechtově kusu Pan Puntila  a jeho služebník Matti, Genadij Nešťastlivec  v Ostrovského Lese, Tovje v Gorinově Tovje vdává dcery, Anne Vercors  v Claudelově Zvěstování Panně Marii, Shakespearův Lear či Polonius nebo Král Jan v Dürenmattově stejnojmenném titulu. Za tuto roli byl v roce 2000 nominovaný na cenu Thálie.  Derfler i mimo DUS režíroval. Příkladem jsou inscenace Středověký anonym: Hra Lancelotovi a Alexandrině, Divadlo Jiřího Wolkera, 1969 dále Casonova Jitřní paní, NDB 1997 či Williamsův Sestup Orfeův, NDB 2000.

František Derfler se celoživotně věnoval uměleckému přednesu, spolupracoval s Českým rozhlasem (Toulky českou minulostí, četby na pokračování, poezie).  Jeho mluvní projev byl oceňovaný obzvláště pro schopnost citlivě mimořádně vystihnout obsah i temporytmus textu a pro jeho osobitou, přitažlivou barvu hlasu. Jeho jevištní projev byl popisován jako neokázalé, přemýšlivé herectví, soustředěné na obsah hry a vnitřní svět postavy. Pozitivně byla vždy také vnímána Derflerova schopnost detailní psychologické kresby charakteru.

Od roku 2003 Derfler působil jako pedagog na Divadelní fakultě JAMU, kde o dvě léta později získal docenturu a za další tři roky profesuru. “Snažím se moje svěřence získat pro texty, na nichž pracujeme. Mám studenty činoherního herectví a také studenty režie a dramaturgie v semináři Verš dramatu. Jsem ze staré školy a mám rád klasické básnické drama, kterému zůstává česká scéna leccos dlužna,“ uvedl jedinečný pedagoga profesor ještě počátkem roku ve velkém rozhovoru pro Divadelní noviny.

Přehlédneme-li jeho pedagogickou činnost na brněnské umělecké akademii, mezi lety 2003 – 2004 byl externím učitelem předmětu Interpretace textu na Divadelní fakultě, kde od roku 2005 až do své smrti působil jako vyučující předmětů Mluvené slovo, Umělecký přednes, Práce se slovem nebo Herecká interpretace textu. Na Divadelní fakultě JAMU byl také od roku 1995 členem umělecké rady.

Vynikající profesor JAMU a divadelník František Derfler ještě vloni získal na festivalu …příští vlna/next wave 2018… prestižní ocenění v kategorii Živoucí poklad. Dlouholetý pedagog naší akademie získal na jmenované přehlídce ocenění jako osobnost, která se stává živoucím pokladem oboru. František Derfler byl takto oceněný i za všechny jeho výše vzpomínané aktivity v době totality - byl například editorem brněnské samizdatové edice Studnice, pořádal bytové semináře i divadlo - a především za dlouholeté vedení brněnského Divadla U stolu, které v červnu loňského roku ukončilo svou činnost.

Mgr. Luboš Mareček, Ph.D.

marecekjamucz