JAMU v Brně - O nás - Historie JAMU - Čestní doktoři - Laudatio pronesené Doc. Ivem Medkem

Laudatio pronesené Doc. Ivem Medkem  

Magnificence, Spectabiles, Honorabiles,
vážené dámy, vážení pánové, milí hosté.

Je mi nejen velkou ctí, ale i mimořádným potěšením, že mohu na tomto slavnostním zasedání Umělecké rady JAMU navrhnout jménem Hudební fakulty, aby byl udělen čestný doktorát jedné z nejvýznamnějších osobností současného hude-bního světa a velkému obdivovateli a příznivci české hudby – proslulému dirigentovi siru Charlesi Mackerrasovi.

Svůj vztah k naší zemi, její hudbě a zejména dílu L. Janáčka – skladatele, jehož jméno s hrdostí nese i naše alma mater – dokazuje již desítky let na prestižních pódiích celého světa.

Jeho účast na letošním jubilejním Janáčkovském festivalu je toho jen dalším důkazem.

Kdo navštívil včerejší provedení Výletů pana Broučka se sirem Charlesem za dirigentským pultem, vycítil již po pár taktech, jak úžasně blízko má k Janáčkovu cítění a myšlení, jak rozumí jeho duši a jak toto porozumění dovede vložit do interpretace jeho děl s udivující lehkostí, jakoby nebylo nic snadnějšího než dirigovat skladby autora, k jehož dílům přistupují s jistými obavami a respektem stálice celého dirigentského světa. Za tou lehkostí však pevně stojí detailní, po desetiletí studiem utvrzovaná znalost Janáčkova kompozičního i teoretického díla, podepřená obrovskou dirigentskou zkušeností, bytostnou muzikálností i dalšími aspekty včetně schopnosti vládnout českým jazykem.

Totéž, co zde bylo řečeno o interpretaci Janáčkova díla, platí v plné míře i o dílech Mozarta, Brahmse, Dvořáka, Beethovena, či Brittena. S tímto převelikým potenciálem dovede znovu a znovu pootvírat oči, mysl a srdce nejdříve hráčům orchestrů a jejich prostřednictvím pak posluchačům na celém světě.

Kdybych se měl podrobněji zabývat aktivitami sira Charlese Mackerrase, změnilo by se toto laudatio v několikahodinovou přednášku. Pohlédněme tedy na ně především prizmatem české hudby, která se jako zřetelná nit vine jeho životem.

Do bližšího kontaktu s ní přišel již za studií v Praze, kde se učil především od Václava Talicha. V této souvislosti nemohu nevzpomenout koncert v rámci letošního Pražského jara, věnovaný právě výročí Václava Talicha, na kterém Mistr uvedl mimo jiné i Janáčkova Tarase Bulbu. Ale vraťme se na chvíli do historie. Jako operní dirigent sir Charles debutoval v Sadler´s Wells, pozdější anglické Národní opeře, kam se – po čtyřech letech na postu 1. dirigenta hamburské Státní opery – vrací v letech 1970–1977 jako umělecký ředitel. Stále častější kontakt s Janáčkovou hudbou vede sira Charlese k realizaci věhlasného janáčkovského cyklu ve Welšské národní opeře. V této době je již vnímám jako specialista na Janáčka, natáčí pro renomované gramofonové společnosti (např. s Vídeňskými filharmoniky pro DECCA) a získává i řadu ocenění – mj. Grand Prix de la Critique v Paříží za Lišku Bystroušku v roce 1995. V témže roce natáčí s dánským Státním symfonickým orchestrem netradiční verzi Glagolské mše. Janáčka provozuje i v USA, kde v Metropolitní opeře diriguje Věc Makropulos a Káťu Kabanovou, a v Austrálii, když tam v letech 1993–1996 řídí Její pastorkyňu. V tomto období působí i jako 1. hostující dirigent v Opera Company v San Francisku, kde z české hudby uvádí Dvořákovu Rusalku se slavnou Renée Fleming v hlavní roli. Pro DECCA pak Rusalku v roce 1998 natáčí s Českou filharmonií.

Sir Charles Mackerras je dirigentskou osobností takového formátu, jejíž záběr je přirozeně daleko širší než jen česká tvorba. Je uznávaným odborníkem na 18. a 19. století. Jeho mozartovské provedení oslnilo ve Welšské národní opeře (kde je emeritním dirigentem), v Královské opeře Covent Garden, na Salzburgen Festspiele, kde „jeho“ Figarova svatba s Vídeňskými filharmoniky byla vrcholem festivalu, ale i v Praze v roce 1991, když řídil Dona Giovanniho při příležitosti dvoustého výročí Mozartovy smrti a znovuotevření Stavovského divadla. K mozartovskému výročí natáčí s PKO komplet Mozartových symfonií a serenád. Nahrává s řadou dalších orchestrů – např. se Skotským komorním orchestrem postupně Mozartovy stěžejní opery a Beethovenova Fidelia pro firmu SONY.

Za unikátní nahrávku díla B. Brittena Gloriana získává v roce 1994 ocenění za nejlepší nahrávku opery roku. Stejnými superlativy byly oceněny i Mackerrasovy nahrávky instrumentálních děl, např. Beethovenových a Mahlerových symfonií s Krá-lovskou liverpoolskou filharmonií pro EMI nebo Brahmsových symfonií pro TELARC.

Za svoji práci obdržel sir Charles Mackerras celou řadu ocenění a vyznamenání. Výběrem si při-pomeňme: v roce 1974 je to Řád Britského impéria, v roce 1979 byl v Anglii pasován do šlechtického stavu za zásluhy na poli hudebním, v roce 1996 mu byla udělena medaile „Za zásluhy“ České republiky a v r. 1997 byl vyznamenán nejvyšším státním řádem Austrálie. Ve svém životě byl oceněn řadou čestných doktorátů: např. univerzit v Hull, Yorku, Praze, Oxfordu, Sydney a Melbourne. V roce 2003 mu byl udělen anglickou královnou titul C. H. (Companion of Honour).

Na závěr bych rád siru Charlesu popřál jménem nás všech v tomto sále – a dovolím si říct i jménem všech milovníků hudby – pevné zdraví, jistou ruku, neutuchající pracovní elán a mnoho a mnoho aktivních let, abychom měli to štěstí a ještě po dlouhý čas mohli sledovat jeho mistrovství na pódiích celého světa, ta česká nevyjímaje. Brněnské publikum se již dnes může těšit na koncert 5. února, kdy Mistr bude řídit Státní filharmonii Brno s navýsost atraktivním janáčkovským programem: symfonie Dunaj, Houslový koncert Putování dušičky a Glagolská mše. Opět – ostatně jako při každém příjezdu sira Charlese Mackerrase – se s ním domů do Brna znovu vrátí inspirace Janáčkem – jako vždy umně přetavená velkým znalcem do neza-pomenutelného zážitku. To vše k našemu velikému potěšení a radosti.

Doc. Ing. Ivo Medek, Ph. D.
Děkan Hudební fakulty