JAMU v Brně - O nás - Historie JAMU - Čestní doktoři - Přednáška Rudolfa Firkušného

Přednáška Rudolfa Firkušného  

Přednáška Rudolfa Firkušného u příležitosti udělení čestného doktorátu JAMU 7.10.1993

Vaše Magnificence,
vážená paní rektorko,
spectábilés,
páni děkani a proděkani,
honorábilis pane promotore,
vážení přítomní,

dovolte, abych poděkoval za doktorát mně udělený Janáčkovou akademií múzických umění v Brně. Jsem si vědom cti, již mně prokazujete. Nemohu se vyhnout třem důvodům, které mne při tomto ocenění zvlášť těší. Dostává se mi, za prvé, tohoto čestného titulu v Brně, ve městě, s nímž je spjatý důležitý čas mého zrání a jež považuji za východisko své umělecké cesty. Do Brna se vždy vracím rád, třebaže to bylo na mých poutích světem často jen ve formě myšlenek i vzpomínek na přátele, na konservatoř, na ulice, náměstí i parky města, na jeho kostely – a Bůh mi byl přízniv, když jsem si mohl vzít choť, která z moravské metropole pochází.
Za druhé pak doktorát – dokonce první, jak jsem byl zpraven, jež umělecká učiliště mohou udělovat podle nových zvyklostí – mi uděluje akademie, která nese jméno mého milovaného pedagoga Leoše Janáčka. Dnes si uvědomuji, jakého se mi dostalo privilegia, učit se u tohoto vynikajícího skladatele a na výsost citlivého člověka. Je nás málo, kdo si pamatují jeho tvář, pohyby, melodii řeči. Spontánně a rád se řadím mezi ty, kteří se pokoušejí obdiv ke skladateli Janáčkovi vrátit interpretací jeho díla.

Nemusím vás přesvědčovat, jakou radostí se naplňuje běh mého života, když mohu sledovat celý ten čas, jak nezadržitelně stoupala a stále stoupá jeho tvůrčí autorita po veškerém kulturním světě.

Konečně, třetím důvodem intensivního prožitku této slavnostní chvíle je sepjetí Brna a jeho vysokého školství se zdejší Alma Mater, Masarykovou univerzitou. Také jméno, činnosti a myšlenky Tomáše Garrigua Masaryka představují jeden ze základních symbolů v mém životě. Vskutku, byl to on, který celý náš národ, zvláště pak naši poválečnou generaci učil novému způsobu demokratického žití, jehož láska k pravdě byla nám příkladem, jehož důsledná úcta ke svobodě člověka byla pro nás víc než jen praktickou radou; stala se životním návodem. Věrnost jeho ideálům stála v pozadí mého rozhodnutí dát za nacistické okupace své síly úsilí o osvobození naší země ze jha diktátorských bot a nedlouho po dosažení tohoto cíle zvolit znovu exil, když Československo upadlo pod jařmo komunistického totalitarismu a tmářství. Není pak krásné, když dnes v obnovené svobodě se můžeme na půdě Brna přihlásit ke dvěma velkým osobnostem našich dějin a kultury, Leoši Janáčkovi a Tomáši G. Masarykovi?
Patřím věkem ke staré škole a proto mi dovolte ocitovat z Catonových jednoverší, že doctrina est fructus dulcis radicis amarae, že vzdělání je sladký plod hořkého kořene. Ona hořkost či trpkost platí pro objem vykonané práce, jež není nikdy snadná a bez obětí času, sebekázně, píle, soustředění. Avšak bez pracovního vypětí není cesta ke vzdělanosti možná. Konečně, bez vzdělanosti nelze si dnes představit ani jakoukoliv tvůrčí činnost, včetně tvorby umělecké. Potvrzuje mi to veškerá má životní a umělecká zkušenost. Přináší ovšem i radost a uspokojení z díla, pocit, že tvůrčí úsilí nebylo a není marné, ba něco navíc: udržuje mysl mladou a svěží. Tož, v tomto směru se odvažuji přijmout vaši velkolepou poctu, věda dobře, že mne nezbaví povinnosti dále se vzdělávat v řeholi každodenní práce.