S festivalem SNHP jsme byli seznámeni pomalu dříve, než s chodbami JAMU (studenti hudební produkce)

Studenti a studentky prvního ročníku studijního programu Hudební produkce na Hudební fakultě JAMU byli krátce po nástupu na JAMU pověřeni realizací letošního 26. ročníku festivalu Setkávání nové hudby Plus. V průběhu října nastoupili ke studiu a jedním z jejich prvních úkolů bylo produkčně ošetřit festival zaběhnutého jména, s množstvím vystupujících hudebních těles, desítkami umělců z různých koutů Evropy a probíhající po celý měsíc od 8.11 do 8. 12. 2022.

Jak se s touto výzvou poprali a jak se dílo podařilo? Zúročili svá dosavadní know-how a co si z této zkušenosti odnesli? O tom jsme si popovídali se zástupci pětičlenného produkčního týmu ve složení Matouš Jan Novotný, Kateřina Papírníková, Tereza Stromková, Ema Šimková, Marie Zatloukalová.

Kdybyste měli ve dvou až třech větách shrnout letošní ročník festivalu, jaké by bylo vaše hodnocení?

Matouš: Celý festival proběhl hladce a bez větších problémů. I když občas bylo třeba vyřešit nenadálé prekérní situace, zpětně vše dopadlo dobře. V rámci festivalu jsme se setkali s vynikajícími hudebníky a přiučili se, jak hudbu efektivně sdílet mezi ostatní lidi. 

Přece jen nejde o hudební střední proud ani „osvědčenou klasiku“ – podařilo se vám najít a oslovit cílovou skupinu posluchačů, návštěvníků? Jaké publikum na festival chodí?

Ema: Úprimne si myslím, že pre festival ako celok sa nedá jasne definovať cieľový poslucháč, na ktorého by sa dala napríklad cieliť propagácia, nakoľko je jeho dramaturgia veľmi rozmanitá. Koncerty sa pohybovali od ambientnej klavírnej hudby po až noisovú elektroniku. Jediné čo ich spájalo bol nápaditý prístup k hudbe. Preto aj skupina poslucháčov musí byť zvedavá a otvorená novým zážitkom. V realite bolo publikum na každom koncerte iné, no najčastejšie sa objavovali tváre domácich študentov kompozície.

Kateřina: Tady opravdu záleželo na jednotlivých koncertech. Na některé přišli hlavně studenti naší školy a na některé, což mě celkem překvapilo, přišlo spíše starší publikum.

Využili jste jako nápadům otevřené, hladové mládí, nějaké inovativní, trendové, netradiční propagační či jiné metody? Případně co nejvíce zabíralo?

Ema: Nakoľko sme sami na začiatku poriadne nevedeli koho by takáto netradičná hudba mohla zaujímať, šli sme práve tou tradičnou cestou – plagáty, sociálne médiá a agregátory, ktoré ponúka TIC BRNO a pod. Keďže festival nemá stabilnú a aktívnu fanúšikovskú základňu, najúspešnejšie bolo keď na koncert upozorňovali samotní interpreti.

Marie: A ještě jsme před školu nasprejovali křídou fialová pluska, to byla trošku novinka.

Co jste vnímali jako výzvu z ryze produkčního hlediska?

Marie: Dostat z umělců potřebné informace. Přece jen se jednalo o velmi vytížené lidi, kteří si dávali velmi načas s odesláním odpovědi, kterou jsme potřebovali. Museli jsme to často řešit skrze pana prof. Medka, a to nám dle mého názoru hodně ubíralo na nějaké naší samostatnosti a vystupování jakožto produkčního týmu.

Tereza: Celkově bylo opravdu velmi náročné se zpočátku zorientovat. S festivalem jsme totiž byli seznámeni pomalu dříve než s chodbami JAMU.

Kateřina: Souhlasím s Terkou. Bylo náročné zajistit i v podstatě maličkosti jako směrovky či osvětlení sálu, když jsme ještě ani pomalu nevěděli, co se nachází v kterém patře budovy.

Našlo se něco, co vás v průběhu práce produkčně příjemně či nepříjemně překvapilo nebo zaskočilo?

Marie: Osobně mě velice příjemně překvapil přístup umělců. Ze začátku probíhala komunikace téměř výhradně emailově a netušili jsme, jak příjemná to bude ve výsledku spolupráce. Všichni vystupující byli velice vstřícní a chápaví k našemu postavení jakožto prvákům.

Kateřina: Umělci byli velmi lidští, milí a chápaví. I když se kolikrát nezaplnil sál tak, jak by si nejspíš přáli, tak odcházeli vděční za to, že se na tomto festivalu mohli podílet.

Co si podle reakcí, které se k vám dostaly, diváci a posluchači nejvíce užívali?

Tereza: Vnímala jsem, že většina návštěvníků koncertů byla nadšená z toho, že zrovna festival SNHP jim může nabídnout tak ojedinělý a žánrově odlišný výběr umělců. Tento festival je totiž velmi charakteristický a cílová skupina si opravdu přijde na své. Člověk nikdy nevěděl, co od koncertu očekávat. Bylo to vždycky takové malé překvapení.

Ptal jsem se na silné momenty 26. ročníku, ale v čem vidíte z hlediska organizace prostor pro zlepšení?

Kateřina: Za mě určitě v propagaci festivalu. Kolikrát přišlo opravdu málo lidí a byla to velká škoda vzhledem k umělcům, kteří kolikrát vážili i cestu ze zahraničí, aby sem přijeli zahrát. Já osobně nejsem fanynka tohoto typu hudby, ale přesto mě každý koncert něčím zaujal a bavil, a věřím, že by to takhle bylo i u více lidí, kdyby se o tomto festivalu dozvěděli.

Co je tou nejcennější zkušeností, kterou si z organizace festivalu odnášíte?

Tereza: Abych byla za celý tým manažerů upřímná, tak jsme si všichni vědomi několika přešlapů, které se v průběhu realizace staly. Někdy jich bylo více, někdy méně, ale chybami se člověk učí. Zpětně vzato jde naštěstí jen o chyby z nepozornosti, které jsme hned vnímali, a věřím, že se podobné chyby už v budoucnu nestanou.

Kateřina: Jak už zmínila Terka, dávat pozor na drobné chyby z nepozornosti, vše si po sobě navzájem 3x kontrolovat a nechat si vše potvrzovat písemnou formou.

Tiskový mluvčí: Mgr. Radoslav Pospíchal, pospichal@jamu.cz, mob.: 774 896 292.